První dojmy z Alone in the dark prolog demo

Před týdnem byla prezentace nového Alone in the dark, kdy jsme se konečně dozvěděli mnohem více informací a záběrů ze hry. Rozebírala se hratelnost, hudba i dabing, kde byli představeni herci našich dvou hlavních postav. Edwarda Carnbyho se ujal David Harbour ( Strange things, Hellboy ) a Emily Hartwood ztvární Jodie Comer ( Free Guy) Oba herci propůjčí postavám svůj obličej.

Jako pěkný dáreček na konec nás čekalo to nejlepší. Hratelné prolog demo. V něm se ujmeme jedné dětské postavy. V demu nás nečeká žádná akce, žádné hádanky a ani si nezahrajeme za naše hlavní protagonisty. Demo slouží převážně k představení atmosféry a hudby. Neznamená to, že se nějakých nepřátel na konec nedočkáme. Prolog je velmi krátký a do deseti minut nemate co dělat, ale já osobně jsem si ho užil a o to víc se těším na plnou hru. Co si z demoverze odnáším? Co se mi líbilo a nelíbilo? To vám řeknu v tomhle článku.

Hlavní menu, hudba a nastavení

Jako první si řekneme něco o hlavním menu, protože v něm jako první uslyšíme soundtrack. Ten je povedený, dost klidný a relaxační. Hudba v Alone in the dark se bude skládat z Jazzové hudby a jsem dost zvědav, jak tohle bude fungovat, jelikož jsem zatím neměl žádné zkušenosti s tímto hudebním žánrem v horrorvé hře. Jazz není něco, co vyhledávam ve svém životě, ale rozhodně se mu nevyhýbám a např v LA Noire jsem ji zbožňoval. S tímto hudebním podkresem se setkáme v jednom filmečku, kde bude probíhat opravdu zvláštní rozhovor. Hudbu měl na starost Árni Bergur Zoëga. Toho bohužel vůbec neznám a nikde nemůžu najít jiné skladby od něj, kromě Alone in the dark. Pokud někdo o něm víte něco více, určitě napište do komentářů. Musím říct, že díky hudbě působilo vše poněkud zvláštně a to myslím v dobrém slova smyslu. Dodávalo tomu totiž opravdu jedinečnou atmosféru, až jsem z toho lehce cítil Silent hill. Ještě chvíli k hlavnímu menu. To je lehce dynamické. V pozadí vidíme pánské sídlo, ve kterým se bude děj odehrávat. To je obklopeno mlhou. Kolem domu se pohybují černé skvrny. Ty se k sídlu pomalu přibližují a oddaluji, až to vypadá, že ho chtějí celý pohltit. V menu mrkneme do nastavení hry. To není nejak komplexní. Má pouze takové základy, jako je zapnutí titulků, jazyk, audio, nastavení kamery a výběr mezi FPS a kvalitou obrazu. Nic víc. Dokonce nenabízí ani zvětšení titulků. Nic, s čím byste si mohli vyhrát a poupravit si hru podle vašich preferencí. Je to určitě škoda, ale hra je ještě daleko od vydání a je možné, že plná verze nabídne mnohem širší nabídku. Teď už k samotnému obsahu hry.

Rozbor dema

Začínáme filmečkem, kde si malá holka vytváří masku z papíru, který vytrhává z knihy. Náhle ji vyruší nějaký hluk z vedlejšího pokoje a rozhodne se situaci prozkoumat. Hru začínáte ovládat už v jejím pokoji. Ten si můžete kompletně prohlédnout. Postava okomentuje různé předměty, které jsou kolem ní. Prostředí obsahuje i menší fyziku. Není problém shodit knihy nebo posunout vozík. Díky tomu prostředí vypadá aspoň trochu opravdově. Dokonce najdete i zrcadlo. A ano, funguje jak má. Krásně ukazuje váš odraz, ovšem nefunguje úplně skvěle. Váš odraz vypadá trochu zaobleně, i když se jedná o běžné a rovné zrcadlo. Posuneme se do další místnosti. Ty jsou oddělené dveřmi. Jejich otevírání je plně naanimované, ale tady jsem měl menší problém se zvukem. Když zmáčkněte tlačítko pro otevření dveří, zvuk je lehce napřed, takže ještě než postava chytbe za kliku, dávno slyšíme cvaknuti kliky a vrzání otevírajících dveří. To působí dost rušivě a snad tohle do vydání opraví. Také automatické zavírání působí zvláštně. Dveře totiž nezůstanou otevřené. Po pár sekundách se hra rozhodne, že dveře opět zavře. Dveře se zavírají pomalu a s vrzacík zvukem. Máte pocit, že dveře zavírá duch, ale nevím, jestli je tohle záměr autorů nebo jen nevědí, jak jinak dveře zavřít. Když se přes dveře dostaneme na chodbu, uvidíte jedny zamknuté dveře, ke kterým nemáme klíč. Na druhé straně chodby jsou pootebrené dveře. Za nimi vidíme dvůr pokryty slunečním světlem. Náhle se však zavřou a po jejím otevření se ocitáme v koupelně. Zřejmě si hra vypůjčuje prvky podobné Layers of fear. Přesouvame se do místnosti, ze které vycházel onen zvuk. Vejdeme do pracovny. V ní se nachází dost podivná postava jménem Jeremy. Zde se spustí filmeček, který jsem popisoval již předtím. Filmečky vypadají moc pěkně. Zpracování kamery si tvůrci nechávají záležet. Uvidíme v něm zajímavé úhly a pohledy na postavy. Tomu pomáhají i pěkné animace postav a jejich modely jsou povedené a docela detailní. Čeho jsem si také všiml je paleta barev. Ta je velice podobá původnímu dílu, kde převládala převážně hnědá a zelená. Za tento detail jsem tvůrcům dost vděčný, protože se hned cítím, jako bych hrál původní dílo. Grafika je také na vysoké úrovni, i když se nejedná o hru s největším rozpočtem. Toho si můžete všimnout převážně z ukázek, kdy akční scény nemají kdovíjak precizní animace a kameru. Akce dost připomíná tu ze Sinking city, ale doufejme, že bude mnohem zábavnější a hratelně lepe zpracovaná. Následně se musíme dostat do spodního poschodí. Vezmeme klíč ležící na stole. Ten nám jasně ukáže, od čeho je. Ve hře bude tedy hledání klíčů jeden z prvků hry. Doufám, že k nalezení klíčů budem potřebovat o něco věci úsilí a nebudou se povalovat kousek od nás. Tvůrci slibují adventuření, jako v původním díle, tak snad své slovo dodrží. Klíč následně vložíte do dříve zmíněných zamčených dveří. Odemknutí zámku vypadá přesně, jako v novém Resident evil 2. Dveře vedou do haly. Tady už začíná jít trochu do tuhého a přichází temná stránka hry. Před schodištěm nalezneme spoustu dívčích soch. Ty se náhle okamžitě znění. A ne jen ony, ale celá místnost. Vše teď vypadá, že jsme někde v močálu uprostřed noci. Podlaha je pokryta mlhou. Na stropě, zdech, zábradlí a po celé místnosti jsou různé rostliny. Zdi jsou vlhké a plesnivé. Na pozadí můžete slyšet zvuky vrán a jiných ptáků. Zvuky jsou na dost dobré úrovni. Měl jsem pocit, že se nacházím někde někde v bažinách. Celý tón hry se úplně změnil. Spodní patro je kompletně zatopené. Ve vodě číhá dost velké nebezpečí. Zde se poprvé setkáme s prvním monstrem. Jeho design vypadá skvěle. Vzhled monstra vytvářel Guy Davis. Ten kreslil komiksovou sérii UPVO, která se odehrává ve světě Hellboy. V kreslení příšer není žádný nováček a je v nich opravdu dobrý. Jsem proto rád, že se chopil této role právě on. ( Pár jeho výtvorů máte ve fotkách ) K překročení zatopeného podlaží musíme zhodit do vody vycpaného medvěda. Zde se nejedná o nic hratelného. Medvěda shodíte pomocí QTE, kdy musíte mačkat jendo tlačítko a následně pak postava pomamu přes něj překračuje močál. U toho se tváří, že se snaží držet rovnováhu, ale jedná se o falešný pocit hratelnosti. Osobně doufám, že těchto věcí bude ve hře minimum a snad bude co nejvíce částí hratelných, protože z těchto filmově pojatých věci se vytrácí veškerá hratelnost a strach. Pro prolog dobrý, ale dále očekávám něco komplexnější. Náhle naše malá protagonistla uvidi, že se k ní blíží další monstra a zavře se v další místnosti, kde vlastně demo končí jednou větší „lekačkou“, kde se ukáže další a tentokrát větší monstrum, které je opět designově na skvěle úrovni. Ukáže se ještě jeden filmeček, kde se na chvíli ukážou naši hlavní protagonisté, kteří právě dorazili do našeho sídla. U obou dvou jsou hned představeni herci, kteří je hrají.

Režim výkonu a obrazu

Na konec se chci zmínit o režimu výkonu a kvality obrazu. Zde budou muset tvůrci ještě zamakat. Pokud dáte přednost výkonu před kvalitou obrazu, určitě tím nic nezkazíte. Kvalita obrazu není o moc horší a ani lepší. Budete mít opravdu plynulou kameru a hra bude plně hratelná. Pokud si však vyberete kvalitu před výkonem, v demu budete docela trpět. Nechci se bavit o plynulosti při pohybu kamery, ale o pokles FPS. Když budete chodit a otáčet kamerou, nejednou se vám stane, že kamera několikrát sebou lehce škubne. A to se jedná o scény, kde jste pouze v místnosti, ve kterých se nic neděje.Jste tam sami, bez akce a efektů. Proto jsem byl překvapen, jak málo plynulé to je.Hra vychází v říjnu a kdo ví, z jaké fáze tohle demo vůbec je. Takže vývojáři mají ještě šance na vyladění.

Souhrn pocitů z dema

Z dema jsem dost nadšený. Neukazala toho moc. Nevyzkoušel jsem si toho spoustu, ale už dlouho jsem nebyl vtažen do hry tak intenzivně, jako právě tady. Na hru se teď teším ještě více. Konečně si můžu vyzkoušet zakladatele žánru survival horroru, i když se nejedná o tu samou verzi, jelikož to není remake, ale reimaginace. Jsem rád, že se vrací jedná z nejznámějších značek, která málem zůstala pohřbena a doufejme, že se znovu nestane. Demo si můžete vyzkoušet všichni a pokud vás článek zaujal, běžte si ho stáhnout a zahrát.

Výtvory od Guy Davis